Kočky

Kočičky se u nás bohužel poměrně často střídají... :o(

Bydlíme u silnice a u vody a jejich devět životů se někdy vyčerpá příliš rychle... :o( Proto bych tady kromě představení současných chlupáčů také ráda zavzpomínala na naše hrdinné myšilovky, které už loví někde jinde....

Před čtyřmi lety jsme si přivezli z kočičího azylu dva mourovaté kocourky Ouško a Očko

Tihle dva ještě žijí a myslím, že docela spokojeným životem místních plemeníků... :o), jen se odstěhovali "o dům dál", protože už je nebavily věčné honičky s našimi psy... Občas je vídám, jak slídí kolem a brousí si drápky (?) na naše současné kočičí slečny....  :o))

Potom, co jsme zjistili, že kočka a pes u nás dohromady fungovat asi nebudou, dali jsme si s kočičkama pauzu, ale v roce 2008 jsem objevila na internetu inzerát na bílá koťátka kousek od nás a neodolala... :o)) V květnu jsme si dovezli kočku Mícu, úžasného to tvora ... posuďte sami v několika fotografiích... Né nadarmo jí kamarádka překřtila na Úžasňáka... :o))

Micka s námi byla bohužel sotva dva roky, byla absolutní pohodářka, naučila se, že když po zahradě nebude běhat jak raketa , ale jen se důstojně přemisťovat, nebudou jí psi pronásledovat . Bohužel jí tahle domluva neprošla s okolo jedoucíma autama... :o((. Jednu srážku jsme ještě zvládli, měla v nožičce tři hřeby, ale dostala se z toho a zase mohla lovit myšky a dokonce nám nadělila dvě krásná koťátka.... Druhé setkání s autem v srpnu 2009 už pro ni bylo boužel osudné...

A protože nám po kočíčí kamarádce bylo smutno a blížila se sezóna myší ve mlýnici, dojeli jsme si do CHS ridgebacků Bohemi Checko, né pro pejska, jak by se mohlo zdát :o), ale pro překrásnou kočičku Mainské mývalí kočky. Holky jí pojmenovaly Sunny, tak doufám, že tím naším sluníčkem zůstane dlouho.... :o)

A jaké bylo naše překvapení, když asi čtrnáct dní na to, přinesla Buggyna z potoka další kotě! Promočené, vystrašené, podvýživené a bohužel se zraněným očíčkem. Bůh ví, jak se k nám na zahradu dostalo... :-O. Takže jsme najednou měli kočky dvě.... Žižku, tak bylo kotě pojmenováno, se nám podařilo vypiplat, a vyrostla z ní hezká želvovinová, velice vděčná a přítulná kočička . Očičko zůstalo sice se zákalem, ale jí to vůbec nevadilo, chytala myšky jak o život... :o)). Na jaře, než jsme se stačili rozkoukat a provést potřebné kroky, nadělila nám dvě krásná rezatá koťátka (kdopak je asi tatínek... ? :o)) Bohužel, když bylo koťatům 14 dní i Žižku srazilo auto... :o((. Začala tedy veliká záchranná akce koťat, naštěstí jsme rychle našli náhradní maminku a koťátka už jsou dnes šťastně ve svých nových domovech....